Pavel Mráz

Můj zájem o mezinárodní vztahy ve mně poprvé probudila Madeleine Albrightová, rodačka z pražského Smíchova i bývalá americká ministryně zahraničí. Dodnes si pamatuji, jak jsem náhodou narazil na její přednášku v malém knihkupectví v  Denveru během svého výměnného středoškolského pobytu v USA. Stála na pomezí dvou světů, Američanka i Češka, bývalá ministryně i politická emigrantka, a hovořila s nasazením o česko-americkém přátelství, stejně jako i o globálních problémech, které čekají moji generaci. Inspirovala mě nejen k uvědomění, že některé výzvy, jimž musíme čelit, vyžadují nadnárodní řešení a uvažování, ale rovněž k ocenění toho, že přátelské vztahy mezi národy mnohdy začínají u vazeb osobních. Díky této zkušenosti jsem začal poprvé vážně uvažovat o práci v Organizaci spojených národů. Následující léta studií humanitních věd na Univerzitě Karlově, evropských studií na Maastrichtské universitě v Nizozemí a politologie na kanadské universitě McGill jen utvrdila mé přesvědčení o nepostradatelnosti OSN v dnešním rychle se globalizujícím světě. Zprvu se mi zdál cíl práce v OSN téměř nedosažitelný. Finanční podpora Bakala Foundation mi však umožnila zahájit doktorandské studium na Vzdělávacím institutu mezinárodních studií v Ženevě a získat stáž na Stálé zastupitelské misi České republiky při ženevské kanceláři OSN.