Voláme po rovných příležitostech, zbytek zvládneme samy

každoročně již po devatenácté se zájmem a hrdostí sleduji, kolik inspirativních žen v podnikatelském, manažerském i neziskovém sektoru naše země má. A je mi ctí být patronkou jedinečného projektu Hospodářských novin TOP ženy Česka, který je o vzájemné podpoře, sebevědomí a ocenění žen v byznysu a veřejné sféře. Je také příležitostí, jak apelovat na vedení firem, politiky a společnost jako takovou. Apelovat na změnu nejen pro ženy.

(Ne)rovnocenné podmínky

Především ve firmách, ale i veřejném diskurzu se už hovoří o „diversity fatigue“, tedy únavě z tématu diverzity. Reálně se ale popravdě moc neudálo a není z čeho být unaveni. My ženy bohužel stále stejné podmínky a příležitosti nemáme. Nejde jen o finanční ohodnocení, ale také o postavení žen ve vedení firem a jejich podpoře ve společnosti jako takové. Čísla neklamou.

Počet žen ve vedoucích pozicích podle výzkumu International Business Report společnosti Grant Thornton roste jen velmi pomalu – za poslední rok o půl procentního bodu na 32,4 %. Od roku 2003, kdy byl výzkum proveden poprvé, je to o pouhých 13 %. Třináct procent za dvacet jedna let! Společnost Deloitte ve své zprávě zase uvádí, že ze sta Čechů a Češek je na rozhodovacích pozicích ve firmách pouhých 17 žen. Evropský průměr je přitom přes 30.

A vzpomeňme politiku a státní správu. Stále bohužel platí nepřímá úměra, čím vyšší úroveň politiky, tím méně žen. A také fakt, že ač jsou ženy zastoupeny ve členských základnách politických stran, chybí na úrovni rozhodovacích orgánů. Státní správa je z více než poloviny ženami obsazena, ale na hierarchicky vyšší pozice jsou opět dosazováni muži. Opravdu ženy neusilují o víc?

Stále se i poměrně výrazně liší výplaty žen a mužů. Česko je v tomto pohledu jednou z nejhorších zemí Evropy. Ukazuje to Index genderové rovnosti Evropské unie i žebříček Světového ekonomického fóra. Z mezinárodního průzkumu, do kterého se za českou stranu zapojil institut SYRI, vyplývá, že v Česku muži berou za stejnou práci o 12 % více než ženy. A nezapomínejme na ženy samoživitelky či ženy pobírající starobní důchod. Gender Pension Gap dosahuje takřka 14 %. Je to následek nerovného finančního ohodnocení a kariérních pauz v důsledku péče o dítě. Tento začarovaný kruh je třeba řešit tam, kde začíná – v pracovním procesu.

Museli jsme se dočkat kvót?

Česko letos musí na základě Bruselské směrnice zařadit do svého právního řádu povinný podíl žen ve vedení firem kotovaných na burze. Je obrovská škoda, že firmy dávno proaktivně více nevyužily potenciálu, který ženy představují, a řeší genderovou vyváženost až pod hrozbou sankcí. Nemluvě o tom, jaké vášně to budí a jak to „ženské otázce“ spíše škodí. Nejde o to s muži soupeřit, nebo je dokonce začít diskriminovat ve výběrových řízeních. Naopak, jde o to s nimi vytvořit nejen na pracovišti, ale i v soukromém životě rovný, partnerský vztah. Rovnost je cesta, která vytváří zdravou, prosperující společnost, a to nejen z byznysového hlediska, ale i z hlediska společenského.

V České republice jsou stále žalostně málo rozšířené částečné a flexibilní úvazky nebo sdílené pozice, což ženám ztěžuje přístup či návrat na pracovní trh. Přes 92 % českých žen pracuje na plný úvazek. Ve vyspělých evropských zemích jsou to přitom zhruba dvě třetiny žen a třeba v Nizozemsku je to dokonce necelá polovina. Proč to tedy nejde u nás?

Opravdu to nejsou kvóty, po kterých voláme. Jsou to především lepší podmínky v podobě možných zkrácených úvazků pro oba rodiče, flexibilní pracovní doby, dostatečné kapacity předškolních zařízení, ať už jeslí, školek či dětských skupinek ve firmách.

Firmy musí jít ženám více naproti. Denně slýchám o matkách, které by se s radostí do pracovního procesu začlenily již v průběhu mateřské, případně rodičovské dovolené. Ale to není možné bez proaktivního přístupu zaměstnavatelů. Mám tím na mysli vstřícnější postoj ke zkráceným úvazkům, zavádění pružné pracovní doby a vytváření tomu vhodných organizačních struktur. Jak potvrdil výzkum již zmíněné společnosti Grant Thornton, ve flexibilních a hybridních modelech se zapojením práce z domova je podíl žen ve vedoucích pozicích nejvyšší.

Česko by mohlo zvýšit ekonomický růst, pokud by do rozhodování a odbornější práce zapojilo více žen. Při využití jejich potenciálu by v roce 2030 mohl být hrubý domácí produkt proti očekáváním zhruba o půl bilionu korun vyšší. Podle studie společnosti McKinsey by vyrovnané zastoupení mužů a žen pomohlo přinést o 1,3 bilionu korun více.

Apeluji proto na firmy, aby místo prázdných proklamací byly skutečně proaktivní ve svém přístupu k ženám a maminkám. A apeluji také na vládu, aby zrychlila v reálné implementaci strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021-2030, kterou přijala.

Klíčem je také zapojení mužů, tatínků, do východy dětí či starosti o domácnost. A to nejen osvětou, ale i pevně danými příspěvky na rodičovskou dovolenou, jež budou podmíněny aktivním zapojením otců, tedy že se tatínci doma vystřídají s maminkami, jako je tomu např. ve Švédsku.

Pojďme vedle toho bořit stereotypy a přijměme jako zcela normální fakt, že je tatínek na rodičovské dovolené. Že je normální, že doma muž uklidí, vypere prádlo, zaopatří děti. Přijměme jako normální, že žena, maminka, na místo muže pracuje a realizuje se. Právě participace na výchově a pomoc v domácnosti ženám napomůže zapojit se zpět do pracovního procesu a tvorby naší ekonomiky.

Volba rodičovství a starost o rodinu je hodnotná, důležitá role. Stejně tak má mít každý možnost a férové podmínky se věnovat své kariéře. Proto bychom partnerům a rodinám měli dát svobodně vybrat a efektivně je podporovat v tom, jak být naplněni v rodičovství i kariéře. Protože, jak často říkám, pro mě to není volba buď-anebo. Pro mě je to o hledání cesty, rozdělení rolí a vzájemné podpoře.

Nejen jako pozitivně smýšlející člověk, ale jako realistka jsem klidná. Neb vím, čeho všeho jsme my ženy schopny dosáhnout, co umíme zvládnout, jak obrovský potenciál v nás je. Svět se mění. Pomalu, ale mění. Už je nás hodně, žen ve vysokých manažerských či politických pozicích, selfmadepodnikatelek, oceňovaných vědkyň, umělkyň. Už nejsme výjimkami, tak jako byly neskutečně statečné ženy, které nám umanutě prošlapávaly cestičku. Spisovatelka Božena Němcová, první česká pilotka Božena Langlerová, právnička Milada Horáková, politička Františka Plamínková, opěrní pěvkyně Ema Destinnová, umělkyně Toyen, humanitární pracovnice Marie Schmolková, módní návrhářka Hana Podolská, novinářka Inka Bernášková či hudební skladatelka a dirigentka Vítězslava Kaprálová. Už ty a mnohé jiné dokázaly, že schopnosti a sílu ovlivnit svět a formovat budoucnost máme všichni, bez rozdílu pohlaví.

Na firmy, politiky a muže jsem už apelovala dost. Tak teď ještě vzkaz vám, milé dámy. Vítězkám ankety i všem nominovaným blahopřeji! A všechny další z celého srdce vyzývám, abyste se pustily do podnikání, politiky či neziskového sektoru. Abyste naplnily své sny, touhy a nebály se sebrat odvahu. Protože i kdyby se jednalo o malý projekt, vězte, že ze sebe budete mít skvělý pocit. A budete inspirací svým dětem, okolí a kdo ví, třeba se setkáme na některém z příštích ročníků naší ankety. Ankety, která oslavuje, oceňuje a adoruje úspěšné ženy.

Hodně štěstí, Michaela Bakala