Novinky.cz: Když Nicole Štýbnarová z Uničova na Olomoucku vystudovala obor Právo a právní věda na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (PF UK) v Praze, rozhodla se pokračovat ve studiu v cizině. Nakonec se z toho stala studijní a pracovní cesta kolem světa. Odjela na doktorát na Univerzitu v Helsinkách ve Finsku a současně rok strávila studiem magisterského programu v právu na prestižní britské Oxfordské univerzitě, kde i vyučovala. Působila i v Nizozemsku a také na své alma mater. A nezanevřela na ni. Chystá se tam vrátit, ač na jaře odlétá na několik měsíců do USA.
„Po studiu v Praze jsem nejprve strávila dva roky prací v českých diplomatických službách na ambasádě v Kodani a až díky této práci jsem nahlédla do mezinárodního výzkumu v právu a sociálních vědách. Líbilo se mi, že právní projekty v Dánsku byly tvořeny mezinárodními týmy a že politici a profesionálové v právní praxi a na ambasádách byli zváni na konference, kde se výsledky výzkumu prezentovaly. Výzkum mi najednou přišel jako dynamické prostředí, kde výsledky okamžitě přecházejí do praxe, a proto jsem se rozhodla navrhnout projekt a ucházet se o některé z doktorských stipendií nabízených severskými univerzitami,“ vysvětluje své směrování mladá žena.
Zamířila tak na doktorát do Finska a současně vystudovala roční magisterský program v Oxfordu.
„Když jsem získala čtyřleté doktorské stipendium na Univerzitě v Helsinkách a začala jsem zkoumat své téma rodinné migrace, cítila jsem, že na mezinárodní výzkum nejsem teoreticky dost vybavená. Na českých právnických fakultách se právní teorie trochu přehlíží. Cítila jsem, že potřebuji načíst víc právní teorie, abych mohla argumentovat o společenských problémech navázaných na právo, třeba proč mají ženy méně autonomie než muži v uspokojivé hloubce,“ uvedla.
Pro tento záměr podle ní nabízel skvělé podmínky i magisterský program na Oxfordu. „Na jednu stranu, člověk musí v uvozovkách jen navrhnout, provést a shrnout roční výzkumný projekt. Na druhou stranu, kdo chce, má přístup k jakýmkoli kurzům, metodologickým i teoretickým, napříč fakultami a může se tak výzkumně zdokonalit podle individuální potřeby. Obecně ten titul je malý doktorát a slouží k přípravě na něj,“ říká.
Studium v Oxfordu mohla absolvovat jen díky nadaci Bakala Foundation. „Měla jsem štěstí, že se mi ji poda řilo pro můj projekt nadchnout. Bez ní bych si to nemohla dovolit,“ přiznala.
Na konci jejího tamního studia se otevřela pozice v jednom ze světově nejvýznamnějších center pro studium problematiky uprchlictví, které tam funguje mezi právnickou fakultou a fakultou mezinárodních vztahů.„Nabízelo magisterský program a hledali někoho, kdo by učil mezinárodní právo a lidská práva se zaměřením na migraci, což byl přesně můj pedagogický a výzkumný profil. I zde jsem měla štěstí, protože ta pozice opravu vypadala, jako kdyby byla vypsaná pro mě,“ konstatovala Štýbnarová.
Z Oxfordu, ač ten je pro mnohé karierní metou, se přesunula do Nizozemska. „Byla to extrémně cenná zkušenost, která mi umožnila poznat studenty Oxfordu i z pedagogické stránky a obecně nahlédnout do zákulisí téhle instituce: jak se talenty vybírají, jak se s nimi pracuje. Jako pedagog a mentor jsem si za ten rok hodně odnesla,“ zdůraznila.
Do Oxfordu by se jednou ráda vrátila. „V té době mi však Leidenská univerzita nabídla mnohem lepší pracovní podmínky a jistotu. Prostředí nizozemského právního výzkumu mě zajímalo, protože vedle Velké Británie je to asi nejaktivnější trh pro právní výzkum v Evropě, a chtěla jsem zkusit, jaké to tam je,“ objasňuje.
V Leidenu učí předmět Mezinárodní právo a migrace. „To je už taková moje stálice. Kromě toho ale učím také obecné Mezinárodní právo, EU právo a Teorii státu,“ vypočítává.
Minulý rok ji oslovila mateřská PF UK, aby tam učila doktorský seminář na kritická právní studia.
„Měla jsem skvělou skupinu aktivních doktorandů a dávalo mi smysl ve spolupráci pokračovat. Letos tam ale učit nebudu, protože se na jaře chystám do USA na Harvard University. Budu tam zkoumat, do jaké míry jsou ženská práva nástrojem ekonomickým spíš než emancipačním. Zdá se mi totiž, že ženská práva vznikla v mezinárodním právu přesně v době, kdy bylo potřeba nahnat více žen v bývalých koloniích do práce. A moje otázka tedy je, do jaké míry, když používáme ženská práva dnes, se toto opakuje,“ prozradila.
Příští rok ale počítá zase s učením semináře na PF UK. „Vazby s kolegy i studenty v České republice s radostí udržuji,“ uzavřela.