Proč si to myslíte.? Mezi lidmi se již léta mluví o tom, že cyklistika není životaschopná.
Bakala: „Ten proces skutečně již řadu let probíhá a ještě tak dva tři roky bude trvat, než se někam dostane, ale byla udělána již spousta práce a je zde také spousta diplomatického manévrování. Za několik týdnů budu jednat s Brianem Cooksonem (president Union Cycliste Internationale, pozn. autora), jelikož mám ještě několik nápadů, které mu chci předložit.“
Můžete některé z nich uvést?
Bakala: „Dám vám několik obecných příkladů. Gradient platového stropu byl diskutován již několikrát. Ten sport tu diskusi potřebuje, a jestli tento krok neučiníme, bude čím dál obtížnější udržovat úspěšný tým. Nechci uvádět žádná jména, ale právě teď je zde jeden tým s velkým šampiónem a ten nemůže svém vůdčímu závodníkovi poskytnout podporu, kterou potřebuje. Je to stejné jako ve fotbale – nemůžete mít kluby, které vydají všechny své peníze na jednu hvězdu a nemohou pak rozvíjet další hráče.“
Lefevere: „Jeden můj známý, který se pohybuje ve fotbale nedávno poznamenal „Berete to ze špatného konce. Vy se doprošujete sponzorů. Věc se má tak, že sponzoři by se měli pyšnit tím, že vás sponzorují.“
Bakala: „Přesně.“
Jaké další nápady máte?
Bakala: „Nemám žádná zázračná řešení, jek sehnat peníze, ale vidím jisté možnosti: crowd-funding, online merchandising, a tak dále. Možná to nebude stačit na financování celého týmu, ale každý příspěvek pomůže.“
Co třeba vybírat poplatek od diváků sledujících závody?
Bakala: „To je dvojsečná záležitost. V cyklistice neexistuje tradice vybírání vstupného, a závodní dráhy ani nejsou vhodné pro tento účel – neexistuje stadión, který by mohl hostit tyto závody. Ale závod Kolem Flander je důkazem, že se to dá do určité míry zařídit a může tak být v tomto směru průkopnickým. Bylo by možné například postavit hned vedle VIP stanů na silnici Oude Kwaremont pódium pro obyčejné fanoušky, spolu se základním vybavením jako jsou toalety a stánky s pitím.“
Uvědomujete si, že to je citlivá záležitost?
Lefevere: „Zrovna tak citlivá jak vysílání závodů na zpoplatněných televizních kanálech.“
Bakala: „Belgičtí fanouškové cyklistiky mají právo dané od Boha dívat se na svoje závody. Já vím, že je to choulostivá záležitost a že lidé budou mít pocit, že byli o něco okradeni. Proto je nutné zajistit, aby zde byl stále prostor pro ty, kteří nechtějí platit, kteří nechtějí sedět na pódiích, ale jen stát vedle dráhy. Tyto přístupy mohou existovat souběžně.“
Vy jste největším podporovatelem tohoto týmu již šest let, i když na jeho dresech se neobjevuje žádná z Vašich společností. Děláte to jen proto, že jste fanoušek?
Bakala: „To je jeden z důvodů. Další je ten, že si myslím, že je to zajímavý případ z podnikatelského hlediska.“
Berete to jako experiment?
Bakala: Ne, jako výzvu. Pokud docílíme toho, že nebudeme muset nadále ten sport sponzorovat a že bude finančně soběstačný, pak jsme zvítězili.“
Vy jste slíbil, že ve financování toho týmu budete pokračovat ještě dalších několik let.
Bakala: „Chci v tom projektu pokračovat. Ale záměrem je, aby tým mohl stát na vlastních nohách bez mé podpory. Pokud mě zítra přejede autobus, tým to musí ustát.“
Takže nemáte stanoven limit pro svoji podporu a Patrick to musí brát za bernou minci.
Bakala: „Je to tak, Patricku, už jsem Tě někdy zklamal?“
Lefevere: „Bez vzájemné důvěry bychom tady dnes neseděli.“