Rozhovor Michaely o studiu stipendistů, ale i tom jejím

Rozhovor vyšel 15. června 2023 v rámci speciálu magazínu s názvem Srdcaři.

Text Robert Čásenský / foto Tomáš Binter

Těch zajímavých příběhů byla spousta a nemůžu je ani zdaleka vyjmenovat všechny. Ale pravidelný kontakt stále udržuji třeba s mimořádným klavíristou Tomášem Kačem. Nebo si pamatuji na pozoruhodnou chvíli, kdy jsme měli ve výběrové komisi Gabriela Eichlera, jenž byl tehdy významným akcionářem antivirové firmy AVG, a uchazeč o studium v oblasti IT tam před ním, aniž by věděl, kdo to je, popisoval, jak dovede antiviry obcházet. Letos byla zase mezi uchazeči dívka, která se rozhodla studovat antickou historii a zajímá se o historii námořního loďstva, což není úplně typický obor mladých žen.

To číslo dost ovlivnil brexit, protože po něm pro české studenty dramaticky zdražily britské školy. Náklady na tamní studium se už téměř vyrovnaly Americe. Před brexitem jsme byli schopni každý rok většinou podpořit nějakých třináct čtrnáct uchazečů, po něm je to tak osm až devět. A to jsme ještě trochu navýšili celkový rozpočet.

Možné je obojí. Hlásit se mohou na střední škole v maturitním nebo předmaturitním ročníku, ale i po přijetí nebo během studia v cizině. Když uspějí v našem výběrovém řízení už v předmaturitním ročníku, hlásí se na zahraniční univerzitu už s příslibem stipendia.

Pokud mají dobré výsledky a splňují podmínky, mohou počítat s podporou po celou dobu zvoleného studijního programu.

Ze začátku fungování nadace jsme pokrývali veškeré náklady spojené se studiem. Postupem času jsme ale došli k tomu, že by tam měla být alespoň minimální spoluúčast studenta a jeho rodiny, samozřejmě podle jejich konkrétních možností. Posiluje to pocit odpovědnosti. Nicméně přesný číselný limit stanoven není.

Peníze těm, kdo je opravdu potřebují

Ano, posuzujeme veškeré jejich rodinné finance, včetně nemovitostí nebo investic. Vše potřebujeme doložit. Chceme, aby podporu v programu Scholarship dostávali ti, kteří ji opravdu potřebují, a ne uchazeči, jejichž rodiny by si samy mohly podporu studenta dovolit a chtěly by jen ušetřit.

Náklady na Harvardu a dalších amerických univerzitách jsou skutečně mimořádně vysoké. A ani slušně situovaná rodina na ně nemusí mít. V tom vašem modelovém případě by se určitě ucházet o podporu mohli. Zároveň platí, že bereme do úvahy i obory studia.

Zohledňujeme, zda jde uchazeč na komerčně atraktivní obor, v němž je vysoce pravděpodobné, že by si mohl vzít půjčku na studium a pak ji bez větších obtíží splácet. A jsou takové obory, například pedagogika, kde na školné z prestižní americké univerzity možná nevyděláte ani za půlku života.

Především se mohou zorientovat v té obrovské mase možných univerzit, studijních oborů a podmínek. Když se pustíte hlouběji do takového zkoumání, může se vám to zdát tak složité, že to raději budete chtít vzdát. Naše poradkyně v tom dovede studentům a jejich rodičům velmi pomoci a najít jim relevantní podklady a data pro správná rozhodnutí.

Ano, a to je velice důležité. Například správně vyplnit přihlášku, aby uchazeč nebyl kvůli nějakému opomenutí či chybě vyřazen či znevýhodněn. Stejně tak je potřeba, aby doporučení od tuzemských pedagogů měla tu správnou formu a náležitosti. Většina českých učitelů a mentorů z pochopitelných důvodů neví, jak se takové doporučení správně podává.

Nikoli, je to otevřeno pro všechny zájemce o studium v cizině. Stačí si domluvit schůzku.

Ano, to je velkým tématem posledních let. Ten skok v nákladech byl skutečně dramatický, a tak řada studentů hledá jiné kvalitní školy, které ovšem nevyjdou tak draho.

O studium v Británii je pořád velký zájem. Největší o Oxford a Cambridge, tak tomu je dlouhodobě. Jsou to školy s ohromnou tradicí, naprosto špičkovou kvalitou a student, který je tam přijat, se ocitne mezi těmi nejlepšími vrstevníky z celého světa. Naše stipendia i nadále poskytujeme i pro studium na těchto školách, jen se nám jich vejde do rozpočtu méně.

Protože je to cíl a meta těch našich uchazečů. Tyto školy dlouhodobě patří, s už zmiňovanými Oxfordem a Cambridge, mezi deset patnáct nejlepších univerzit světa. Proto excelentní studenti stojí právě o ně. A tím pádem se k nám také hlásí o podporu.

Jednak je v tom kus osobní historie. Můj manžel emigroval proto, aby mohl získat svobodné a kvalitní vzdělání. Je přesvědčen, že právě díky tomuto vzdělání dokázal později uspět, že mu změnilo život. A chce tuto možnost životní změny předávat dál.

A za druhé jsou Bakala Foundation spolu s The Kellner Family Foundation jediné dvě organizace u nás, které se takové podpoře dlouhodobě a systematicky věnují.

Dlouhodobě vedle sebe fungujeme tak, aby to bylo ku prospěchu studentům. Někdy se v podpoře doplníme, jindy zase třeba podporu převezmeme. Informujeme se, aby nedocházelo k neefektivním duplicitám. Děláme to pro studenty a ne pro sebe.

Manžel to nevěděl

Ale ano, využila. Vzhledem k tomu, že jsem studovala na FAMU v letech 1992 až 1997, netušila jsem, jak moc jsou mé tehdejší výsledky validní pro současnou přihlášku. Ukázalo se, že to není tak špatné. A pomoc jsem využila i při formální kontrole vyplněné přihlášky, prostě proto, abych něco neopomenula.

Vím, začínáme 5. září. Takže teď se zabývám tím, jak se včas i s rodinou přestěhovat a spoustou dalších praktických okolností.

Celý ten proces začal už před dvěma lety. Tehdy mě přijali a nastoupit jsem mohla už loni, nicméně jsem požádala o roční odklad.

Nejstarší dcera letos končila střední školu, ovšem na východním pobřeží USA. V letošním školním roce tak procházela přijímacím procesem na univerzity a nevěděli jsme, kde nakonec skončí. Takže jsem si řekla, že to je pro mě priorita: až bude postaráno o děti, budu řešit svůj nástup do školy.

Ovšem na jiné škole, University of California, Berkeley. To byla také její podmínka, u mladého člověka zcela pochopitelná: mami, já s tebou určitě nechci být na stejné škole.

Tak by se to dalo také nazvat. Když jsme řešili její studium, nenapadlo mě, jak náročné bude také zařídit střední školy pro tři mladší sourozence. Nejen je najít a vybrat, ale projít i všemi formálními náležitostmi.

Například skutečnost, že do školy musejí na pohovory nejen děti, ale i rodiče. U nás je to navíc komplikované tím, jak jsou děti od malička mezinárodní a prošly Českou republikou, Švýcarskem, Jižní Afrikou a Spojenými státy. Takže už jen dát dohromady všechna jejich očkování, dokumenty a podobně je docela solidní operace.

Položila jsem si otázku, co mě v životě zajímá a čemu bych se chtěla věnovat. Byznys už to asi nebude, charitativních aktivit máme opravdu hodně, dokonce na několika kontinentech a práce pro ně mě opravdu baví. Nicméně pokud se chci i sama ještě někam posunout, je v padesáti asi nejvyšší čas. Psychologie mě vždy zajímala a v budoucnu bych v ní mohla spojit odborné vzdělání i s vlastními životními zkušenostmi. No a je tam i prvek osobní údržby, pořád pravidelně cvičím, ale řekla jsem si, že by bylo dobré cvičit i mozek.

Bude to cvičení velmi pravidelné, protože budu chodit na standardní denní prezenční studium.

Dokonce i přes léto, protože bych měla absolvovat tříleté magisterské studium ve zkráceném období dvou let.

Děti byly nadšené, že budeme chodit ráno spolu do školy. A manžel byl trochu překvapený, když se dozvěděl, že jsem se úspěšně přihlásila na školu.

Nechtěla jsem kolem toho dělat haló, když jsem vůbec nevěděla, zda to může vyjít. Takže byl samozřejmě trochu překvapený. A já jsem mu vděčná, že to přijal, protože pro něj to vlastně také znamená určité omezení.

V rámci přihlášky jsou hodně důležitá doporučení a esej, kterou spolu s přihláškou odevzdáváte. Roli hrají také výsledky předchozího studia, kde se ukázalo, že moje dávná maturita a známky z FAMU mohou i s odstupem slušně bodovat. A zřejmě je zaujal i můj příběh. Také se na školách teď hodně uvažuje o diverzitě. Takže mít tam více než padesátiletou paní z bývalého východního bloku by mělo být rozhodně plus… Byla jsem ráda, že tam byl také hodinový osobní přijímací pohovor, to pro mě bylo, myslím, plus.

Nejsme jako Amerika

Na škole je daný určitý maximální počet hodin, které smíte zameškat. Ten nemohu překročit. Od Prahy to také bude devítihodinový časový posun. Takže jsem už kolegy tady v Česku upozorňovala, že na některé věci asi nebudu moci reagovat tak svižně, jak jsme byli společně zvyklí. Přesto si chci i v rámci těch omezení udržet silný kontakt s našimi filantropickými aktivitami.

Už když jsme začínali spolupracovat s Václavem Pechou, který je dnes ředitelem Bakala Foundation, uvažoval o tom, že bychom mohli podporovat investigativní a nezávislou žurnalistiku. Hraje důležitou roli ve fungování demokratické společnosti. A jak ji rozvíjet lépe, než hned u studentů žurnalistiky? Zaměření na studenty nebo mladé absolventy škol nám připadá logické. Proto máme třeba i program Kaplicky Internship zaměřený na čerstvé absolventy architektury.

Obchodní či vydavatelské zájmy v tom nehrají roli. Když jsme činnost nadace plánovali, patřil už sice mému muži Respekt, ale ještě ne Economia. Navíc si myslím, že jsme za ty roky ukázali, že jsou námi vlastněná média skutečně nezávislá a osoba vlastníka se na jejich obsahu neodráží.

Řekla bych, že to myslel jinak. Praxe podle mě ukázala, že ani Respekt, ani později jakýkoli titul ve vydavatelství Economia neodrážel jeho názory. Podle mě to byla z jeho strany spíše analogie s americkým mediálním trhem, kde jsou pozice jednotlivých titulů i jejich vlastníků mnohem více politicky vyprofilované.

To bezpochyby a mnohokrát se to ukázalo. Vzpomínám si dobře na úvahy v ODS těsně po roce 2000, že by bylo dobré vydávat bulvární noviny se širokým zásahem, které by ovšem zastávaly politické postoje blízké ODS. Skončilo to fiaskem.

Byl to důkaz, že nelze úspěšně kombinovat žánry, které spolu nesouvisí, a že čeští čtenáři o politicky vyprofilovaný bulvár nestáli.

De Klerk a Havel, každý jiný

Předně chci říct, že je nelze srovnávat. Václav Havel byl prvním velkým představitelem nové nastupující demokracie, zatímco Frederik Willem de Klerk byl naopak posledním představitelem odcházejícího apartheidu, nicméně sehrál důležitou roli při změně režimu. My jsme jej poznali právě při poslední velké zahraniční cestě Václava Havla. Byla to sice cesta soukromá, ale měli v jejím rámci domluvené setkání.

Byl nepochybně postavou kontroverzní, ale také se zcela jistě zasloužil o to, že ke změně režimu v Jižní Africe došlo v podstatě pokojnou cestou bez nějakého zásadního krveprolití. Ústava, za kterou spolu s Mandelou stáli, je dodnes považována za velmi zdařilé politické dílo své doby. A nadace FW de Klerka, kterou podporujeme, pečuje zejména o odkaz té ústavy. Nicméně ještě jednou říkám, s Václavem Havlem bych jej nesrovnávala a jeho nadaci s Knihovnou Václava Havla také ne.

Knihovna vznikla samozřejmě s nadšením, ale v jiné době. Také to ještě bylo za života Václava Havla. Ty dnešní změny mají sloužit k tomu, aby bylo řízení praktičtější a funkčnější. A také proto, aby bylo její fungování zajištěno i pro doby, kdy už tu třeba nebude nikdo z těch, kteří u jejího založení stáli.

Michael Žantovský byl Václavu Havlovi nablízku, bezpochyby sdílel stejné hodnoty. Je to zároveň profesionál, který dovedl Knihovnu provést nejen dobrými, ale i těmi složitějšími obdobími a posílit její roli významné a uznávané instituce. Správní rada bude mít za úkol ji dále rozvíjet, ještě více ji přiblížit a otevřít veřejnosti, ale i dalším dárcům a usilovat o to, aby se povědomí o Knihovně Václava Havla šířilo dál, a to nejen v Česku, ale i do zahraničí.

Já jsem přesvědčena, že ano. Navíc v jeho osobě získává prezident Pavel výborného poradce.

Táto, mámo, uživíte rodinu?

Pevně doufám, že ano. Vidím ale také, jak pozornost věnovaná ženským otázkám vyvolává určitou protireakci. Ať už u konkrétních osob či v některých politických kruzích. Věřím ale, že se to srovná, protože podle mě si ženy stále zaslouží zvýšenou podporu. Pořád ještě vidíme disproporce v odměňování za práci, v řadě zemí také ve společenském postavení. Je tu stále problematika rovných příležitostí, domácího násilí a řada dalších problémů. Otázka postavení žen, ale také vztahů mezi ženami a muži je mnohovrstevnatá.

Vidíme, jak se v posledních desítkách let mění rozdělení rolí ve vztazích a v rodinách. Některé tradiční vzorce chování už neplatí, nebo rozhodně ne ve všech rodinách. Klademe si otázky, které by nás před třiceti či více lety možná ani nenapadly.

Ta otázka tu ale už fakticky je, jen je rozšířená a kladená z jiného směru. Dříve to byl dotaz na muže: Uživíš rodinu? Dnes to cítím jako dotaz na oba partnery zároveň: Uživíte rodinu a zajistíte její chod? V tom je ta změna.

BOX CV

Pod rodným příjmením Maláčová se stala Miss Československa 1991. Vystudovala filmovou a televizní produkci na FAMU. Působila v oblasti public relations a komunikace, v letech 2000 až 2003 byla mluvčí ODS. Následně založila vlastní PR agenturu i vlastní soutěž krásy. Podílí se na správě rodinných aktivit a investic, nejvíce se však soustředí na rozvoj rodinné filantropie. Je  předsedkyní správní rady Bakala Foundation. Angažuje se v celé řadě filantropických projektů napříč obory i zeměmi.

Od září 2023 bude studentkou psychologie na The Wright Institute v kalifornském Berkeley.

S manželem Zdeňkem Bakalou mají čtyři děti: Anabel, Arona, Arama a Adele.