Rozhovor Michaely Bakala s Nadací pro Knihovnu Václava Havla

Online setkání s Dr. Marilyn Wyatt, členkou správní rady Nadace pro Knihovnu Václava Havla v New Yorku se uskutečnilo 1. listopadu 2021 a rozhovor byl zaznamenán v rámci pravidelného cyklu HAVEL CONVERSATION. Dr. Wyatt vedla s Michaelou Bakala debatu o stavu demokracie v České republice i v mezinárodním měřítku, o osobnosti Václava Havla a jeho odkazu, o nezávislých médií, o podpoře nadaných začínajících studentů a víře v nastupující generaci mladých lídrů. Rozhovor publikujeme se svolením VHLF. V plném znění v anglickém jazyce ho najdete zde.

Povězte nám, jak vlastně vznikla vaše nadace. Na webu uvádíte, že jedním z poslání nadace je podpora „demokracie a všeho, co nám umožňuje žít svobodně“. To je výrok, který by mohl pronést sám Václav Havel. Co tím myslíte? Zdeněk a já patříme do generace lidí, kteří zažili ty úžasné chvíle, kdy se rodila křehká demokracie v nově nezávislém Československu. Hodnoty demokracie a svobody máme proto hluboko pod kůží. Viděli jsme, že nám komunistický režim nedovoluje žít vlastní život, že společnost je nemocná, a takový systém jsme nechtěli podporovat. Byl založen na propagandě, útisku a pokrytectví; my chtěli svobodu. Žít svobodně chce odvahu – riskovat, ozvat se a jednat. Václav Havel kdysi řekl, že „se svobodou přichází odpovědnost“, a s tím souhlasíme. Skutečná demokracie se zakládá na úctě k ostatním lidem, k právu, ke spravedlnosti a pravdě. Svoboda nám dává volbu, pojí se s ní ale odpovědnost být ohleduplný vůči ostatním a přijmout následky svého jednání. A chceme-li si zachovat své svobody, musíme mít také odvahu se za ně postavit. Ne každý to dnes chápe. Někteří lidé by si rádi užívali jen výdobytky demokracie, aniž by zároveň nesli jakoukoli odpovědnost. Jak Havel ovlivnil vaši práci a hodnoty, které vyznáváte? Václav Havel se stal součástí mého života již několik let před listopadovými událostmi 1989. Studovala jsem na střední škole a lidé z komunity kolem protestantského kostela, kde můj tatínek sloužil jako kněz, mě požádali o pomoc s kopírováním Charty 77 a dalších textů od Havla a jeho kolegů z disentu. Hodně jsem se tehdy z těch textů naučila. Havel byl inspirací, stálo za to mu naslouchat, následovat ho a podporovat. Dodnes mám v živé paměti jeho první novoroční projev ve funkci prezidenta v lednu 1990. Jako filozof a spisovatel měl dar říkat správná slova ve správný čas a správným způsobem. Vždy jsem ho obdivovala, jak dokázal zásadní a komplikované téma vysvětlit pomocí jednoduchého sdělení, kterému jsme díky tomu rychle porozuměli a tím pádem i snadno přijali. Nefungovalo by to, kdyby nebyl upřímný. A to on byl, v tom byla jeho síla. Václav Havel zosobňoval všechny naše hodnoty a sny. Cítill odpovědnost nejen za sebe, ale i za naši zemi, a zároveň cítil odpovědnost vůči celému světu – skutečně se chtěl zasadit o lepší svět. Havel věřil ve spolupráci mezi zeměmi, v aktivní občanskou společnost, silnou Evropskou unii, svobodná média, lidský přístup. Myslel na budoucnost. Stejným hrdinou byl pro mne také Nelson Mandela. Politická transformace Jihoafrické republiky od velmi represivního systému k demokracii, svobodě a rasové spravedlnosti, byla nesmírně působivá. Dnes mají svobodná média, fungující instituce a stabilní ekonomiku. K ukončení apartheidu a budování lepší budoucnosti bylo zapotřebí silné vůdčí osobnosti, která by dokázala přesvědčit lidi, aby nepodlehli hněvu a neskončili v další občanské válce. Také FW de Klerk si zaslouží uznání za to, že se Mandela dostal k moci mírovou cestou. Jeho nedávná smrt nás hluboce zasáhla a pociťujeme ohromnou ztrátu. Bylo nám ctí o jeho naplněném životě napsat vlastní vzpomínkový text. V současné době ale Jihoafrická republika čelí závažným problémům. Nejprve byl bývalý prezident Zuma obviněn z korupce a nyní se zdá, že prezident Ramaphosa nezvládá situaci tak rázně, jak by si někteří přáli. Situace se změnila, to platí i pro Českou republiku. Do jaké míry ještě žije optimismus, idealismus a naděje, kterou jste právě popsala? V době, kdy země prochází obtížným obdobím, je snadné zpochybňovat veškeré úsilí. Lidé si kladou otázky, zda bychom neměli dělat věci jinak, zda nežijeme v postdemokratické éře, zda by se neměla společnost změnit. S takovým uvažováním nesouhlasím a velmi mě znepokojují aktuální snahy podkopávat demokratické principy. Děsí mě, když vidím, jak jsou zpochybňována a ohrožována mezinárodní spojenectví nebo když vidím, že na faktech a vědě najednou nezáleží. Tolik věcí, které jsme se v historii naučili nebo zažili, najednou nejsou přijímány jako obecné znalosti. V mnoha ohledech mám tedy pocit, že jdeme zpět. Přitom pro společnost je nákladné až riskantní, pokud by celá jedna generace udělala krok zpět. Nakonec jen ztratíme velmi drahocenný čas. Ano, situace je teď obtížná. Ale v určitý okamžik bychom se měli probudit a jít dál. Moje generace získala díky demokracii skvělou šanci, brali jsme to jako příležitost, z které jsme těžili a na které musíme dál pracovat a rozvíjet ji. Zmínila jste, že pokrytectví podkopávalo společnost v období komunismu. Zajímalo by mě, zda podobný trend nezažíváme i nyní. Když se podíváme například na média, lidé říkají, že věří v nezávislost tisku, svobodu názoru a svobodu projevu. Do jaké míry ale některá média skutečně věří, že je důležité tyto hodnoty chránit? Jaký je váš názor na tuto otázku? Mediální průmysl, hodnota informací i způsob jejich poskytování – to vše prošlo významnými změnami. Řada majitelů médií a novinářů tím bylo zaskočeno. Museli rychle najít správný obchodní model a správný obsah, aby přežili. Zastávám jednoznačný názor, že budoucnost má placený redakční obsah. Otázkou je, jak dodávat profesionální obsah a přitom zároveň vydělávat peníze. V České republice vlastníme přední mediální dům Economia a tuto investici vnímáme jako součást našeho dlouhodobého závazku podporovat nezávislou žurnalistiku v regionu. Abychom zachovali princip nezávislé žurnalistiky a vyloučili jakékoli pochybnosti o možném ovlivňování redakčního obsahu, odstoupili jsme z představenstva a ustanovili mezinárodně respektovanou Radu pro redakční nezávislost. Podporujeme také vzdělání a rozvoj mladých novinářů v regionech s teprve se rodící nebo ohroženou demokracií. Naše nadace Bakala Foundation již několik let pořádá vzdělávací kurzy pro začínající novináře, které vedou špičkoví profesionálové z renomovaných médií a agentur. S obavami sleduji, jak politici ve střední Evropě, podobně jako Donald Trump v USA, nyní zpochybňují práci novinářů a útočí na ně. Jak jsou častováni vulgárními výrazy, nejsou zváni na tiskové brífinky, jak jsou zastrašováni nebo odrazováni od sledování politiků či podnikatelů. Z žurnalistiky se stala nebezpečná profese. Podívejme se na případ slovenského novináře Jána Kuciaka. Na Slovensku byl zastřelen sedmadvacetiletý novinář! Co teprve Bělorusko, Ukrajina, Rusko? Žurnalistika je pilířem naší demokracie a musíme ji chránit. Jako další velkou hrozbu pro naši společnost vnímáme také dezinformace, které mají ohromný dopad na tříštění názorů a rozdělování lidí. Sociální sítě se ukázaly jako mocná zbraň pro šíření propagandy a falešných zpráv. Podívejme se, jak byly podkopávány volby. Jak se během pandemie COVID po celém světě šířila a stále šíří nejrůznější zavádějící tvrzení, která propagovala neúčinné způsoby léčby nebo odporovala vědeckému poznání. Naše děti i celé skupiny lidí na to nejsou nijak připraveni a vůči falešným zprávám jsou zranitelné. A teď jsou jim přitom vystaveny denně. Domníváme se, že řešením tohoto problému je kvalitní vzdělání rozvíjející kritické myšlení, a respektující fakta a vědu. Abychom mohli zastavit tuto nebezpečnou vlnu potřebujeme se mediální vzdělávat. Přestože se mediální gramotnost stala klíčovou kompetencí dneška, v českých školních osnovách není mediální výchova dostatečně zakotvena. Proto jsme se rozhodli podpořit program mediální výchovy ve spolupráci s nevládní organizací Člověk v tísni, a to především pro děti na druhém stupni základních škol. Řekněte nám více o svých vzdělávacích programech... Základními hodnotami naší rodinné filantropie jsou odvaha, svoboda a vzdělání. Nadaci Bakala Foundation jsme založili proto, abychom podporovali mladé talentované české studenty a dali jim možnost získat vzdělání na nejlepších univerzitách na světě. Stipendijní program Scholarship jsme založili v České republice před třinácti lety a o několik let později jsme zahájili podobný program ve Švýcarsku. Naším cílem je oslovit studenty, kteří chtějí získat magisterský nebo bakalářský titul, a dát jim možnost studovat na prestižních univerzitách v zahraničí. Zpočátku se o stipendia ucházeli především studenti z prestižních středních škol nebo z akademických rodin a samozřejmě z Prahy. Proto naším dalším cílem bylo rozšířit povědomí o našem programu po celé republice a zapojit do něj studenty z Brna, Ostravy, Plzně a dalších krajů. A také z různých typů středních škol. Naši studenti a absolventi si pak začali pomáhat navzájem a ke studiu v zahraničí lákají i své spolužáky. Předávají si zkušenosti ohledně toho, co je potřeba, jak se připravit a jak se zařídit na místě. Češi bývají někdy skeptičtí, a proto vždy zdůrazňuji, že vysláním mladých lidí na studia v zahraničí o ně rozhodně nepřicházíme. Řada našich absolventů se vrací domů a pracuje v České republice, kde sdílí své zkušenosti ze zahraničí. To je velice důležité. Pro ně je to jedinečná zkušenost, která výrazně a trvale obohatí jejich profesní i osobní život. Vždy se ráda účastním závěrečných pohovorů, abych budoucí stipendisty poznala osobně, a snažím se neztrácet s nimi kontakt. V současnosti máme již více než dvě stovky absolventů. Oni sami spolu zůstávají také dál v kontaktu; podporují se navzájem, pravidelně pořádají vlastní setkání a někteří z nich dokonce spolupracují s naší nadací na podpoře programu. Už jste zmínila, že svoboda a odvaha jsou věci, které společnost opravdu potřebuje. Ale popisujete smysl pro službu veřejnosti, který je také nezbytný. V USA a dalších západních zemích je to již součástí kultury. V České republice se to teprve učíme. Ale nyní máme v našich absolventech inteligentní a vzdělané mladé lidi, kteří zakládají vlastní sociální programy a nadace. Aktivně publikují, učí nebo přednášejí, věnují se mentoringu a zajímají se o veřejné záležitosti. To je náš dar Česku, který přesahuje pouhé financování studia. Vidíme v tom úžasnou naději pro naši zemi, že pomůžeme vychovat lídry připravené společnosti vracet. V Praze jsme pomohli založit Aspen Institute Central Europe, abychom nabídli prostor, kde mohou mladí noví lídři otevřeně diskutovat o tématech souvisejících s vedením a budoucností střední Evropy. Nadále finančně i osobně podporujeme Knihovnu Václava Havla v Praze. Je nám potěšením podporovat i Nadaci Knihovny Václava Havla v USA a moc nás těší zájem lidí o naše moderní dějiny spojené s myšlenkami a odkazem Václava Havla. Máme také radost, že naše nadace se dál rozvíjí. I po třinácti letech máme stále nové nápady a nové programy, o kterých uvažujeme. Během pandemie jsme vstoupili do partnerství s IT dobrovolníky v organizaci Česko.Digital, abychom podpořili digitalizaci českého školství. Jsme pevně přesvědčeni, že digitalizace je zásadní pro obnovu české ekonomiky i společnosti a pro jejich vyspělejší fungování. Naše finanční podpora pomáhá realizovat dva klíčové projekty. „Učíme online“ pomáhá rodinám a školám s lepším připojením a technologickou připraveností. Druhý program se zaměřuje na duševní zdraví, protože pandemie zasahuje rodiny a děti po sociální, finanční i psychické stránce. Je obdivuhodné, jak vy a váš manžel spolu s dalšími filantropy v České republice a v celém regionu zaplňujete mezery ve vzdělávání a odborné připravenosti, angažujete se v ochraně svobodných médií a staráte se o hodnoty, kterým se vlády a politici z nějakého důvodu příliš nevěnují. Zmínila jste vzdělávání a svobodná média; já bych ještě dodala, že se snažíme zachovat orientaci naší země směrem na západ. V posledních letech se politická atmosféra v České republice obrátila proti demokratům, stoupencům Václava Havla, příznivcům EU, svobodným médiím, prozápadním podnikům, nevládním organizacím a akademické obci. Tento trend nesmíme podceňovat. Někteří podnikatelé a politici se z různých důvodů obracejí na Východ, konkrétně k Rusku a k Číně. Jsem toho svědkem a je mi z toho smutno. Našimi přirozenými partnery byly vždy západní země. Samozřejmě, že potřebujeme vést interakce a dialog se všemi zeměmi světa. Ale musíme být upřímní a jasně si uvědomit naše priority. Tyto země nepodporují svobodu a demokracii, mezinárodní spolupráci, silné instituce, bezpečnost a ochranu. Domnívám se, že jejich záměry jsou zcela opačné a jednají vždy jen ve svůj vlastní prospěch. Vidíte budoucnost optimisticky? Uplynulý rok nám ukázal, jak zranitelný je náš svět. Jako lidstvo čelíme celé řadě zatím neprobádaných problémů: nemoci COVID, klimatické změně, migraci, inflaci atd. Jedině dobře vzdělaný národ má šanci zvládnout tyto nové úkoly a překonat krizi pomocí dalšího rozvoje a pokroku. Má-li Česko uspět, potřebuje pomoc nejlepších expertů v oborech, které jsou v současnosti v popředí. Jsem přesvědčena, že i další generace věří ve stejné hodnoty jako my. Nyní se musí vzchopit, jako jsme to kdysi museli udělat my. Noví lídři by měli přicházet s novými vizemi a řešeními, ale přitom by měli vzít v úvahu poučení z historie. Mají vzory, mají příležitosti a stále mají svobodu. Nyní je to na nich.