Úspěšné ženy jsou těžší zbraní v genderovém boji než kvóty

Všude se o vás píše, že jste úspěšnou manažerkou, podnikatelkou, matkou i filantropkou. Čemu se právě teď věnujete nejvíce? Přirozeně i já mám za sebou věci, které se ne zcela povedly. Jde ale o to, aby se člověk mohl s odstupem času ohlédnout a říct, že jeho práce dává smysl a že má dobrý pocit z naplněného života. Všechny svoje životní role se snažím vyvažovat. Naštěstí mám muže (Zdeňka Bakalu – pozn. red.), který ví, jak důležité pro nás všechny je, abych nemusela volit mezi rodinou a kariérou a měla prostor pro vše, co považuji za smysluplné. Posledních pár let se nejvíce věnuji naší filantropii. Již přes deset let poskytujeme stipendia nadaným studentům, hájíme nezávislou žurnalistiku a rozvíjíme odkaz Václava Havla. Také podporujeme apolitickou platformu Aspen Institute Central Europe, která rozvíjí mladé lídry a řeší největší výzvy dnešní doby. Nyní během pandemie jsem ale musela být především maminkou, protože děti byly v loňském roce převážně na on-line výuce. Ne vždy byl po ruce někdo, kdo by pomohl s kolotočem on-line učeben a servisem v domácnosti, a tak vím, o čem mluvím, když říkám, že pandemie dopadla především na ženy.

Jste také známá tím, že se právě ženám a jejich postavení věnujete, mimo jiné jako patronka ankety Top ženy Česka. Často se skloňuje problém nerovnosti žen a mužů v oblasti finančního ohodnocení v zaměstnání. Snažíte se nějakým způsobem řešit tuto otázku, zejména tedy ve vašich společnostech? Patronkou ankety Top ženy Česka jsem i po těch letech proto, že v naší zemi stále narážíme na genderové nerovnosti a předsudky. Skleněný strop, který ženám nedovoluje vydělávat za práci stejné peníze jako mužům, není jediným důkazem trvajících nerovných příležitostí a podmínek. Osobně si myslím, že ne vše přitom musí být ukotveno v zákoně. Je důležitější, jak společnost normy upravující práva žen chápe a jak se chová. Jsem přesvědčena, že inspirativní příklady úspěšných žen podílejících se na ekonomickém, politickém a sociálním životě jsou v nápravě genderových nerovností silnější zbraní než třeba kvóty. I bez direktivních kvót je v managementu našich firem mnoho žen. Třeba mediální dům Economia má jak předsedkyni představenstva, tak ředitelku všech redakcí.

V jaké oblasti teď vaše nadace finančně pomáhají nejvíce? Můžete prozradit, jaký nejvýznamnější a největší dar jste v poslední době věnovali a komu? Vedle pravidelných programů Bakala Foundation, které ročně podporujeme několika desítkami milionů korun, jsme se Zdeňkem přemýšleli, jak nejlépe pomoci postpandemické obnově. Věříme, že každá krize je především příležitostí a katalyzátorem, rozhodli jsme se proto investovat do digitalizace, která může společnost dostat na pokročilejší úroveň. Naše rodinná nadace věnovala čtyři miliony korun komunitě dobrovolníků Česko.Digital. Prostředky pomohou rozvíjet dva inovativní projekty „Učíme online“ a „Střecha duševního zdraví“. Vnímáme totiž, že pandemie zasáhla rodiny nejen finančně a společensky, ale i psychicky.

Věk 50 je významné životní jubileum. Plánujete teď něco významného nebo nového, k čemu jste se dosud nedostala? Máte pravdu, kulatiny mě přirozeně vybízí k úvahám, jak jsem s životem zatím naložila a co s ním dál. Jsem vděčná za svoji rodinu, skvělého manžela, čtyři děti, no a především i za to, že jsem stále zdravá. Mám se za čím ohlédnout, ale i hodně plánů do budoucna. Využila jsem času, kdy nešlo cestovat, a získala úspěšně mezinárodní zkoušku z angličtiny pro akademické účely. Vážně uvažuji o studiu v USA. Zajímají mě dvě oblasti – psychologie a řízení filantropie. Také se zamýšlíme, kde bude dále třeba pomoci. Filantropii se věnujeme v Česku, ve Švýcarsku, Jižní Africe a v USA. A nikdo zcela přesně netuší, co svět ještě čeká, s jakými následky pandemie se ve všech oblastech života budeme muset vypořádat.

Podle jakých kritérií se rozhodujete, komu vaše nadace budou pomáhat? Ve všech zemích, kde pomáháme, zůstáváme věrni naší filantropické vizi, zastřešené slovy „odvaha, svoboda, vzdělání“. S konkrétním výběrem projektů či talentů, které podpoříme, nám pomáhají týmy našich nadací, případně i odborné komise. I tak u toho potřebuji být osobně. Chci přemýšlet komu, jak a za jakých podmínek pomoci. Účastním se výběrových komisí a pohovorů se studenty, kterým přiznáváme stipendia. Těší mě sledovat jejich vývoj a životní cesty.