Poslední, důstojné rozloučení s Madeleine v katedrále ve Washingtonu bylo jejím zaslouženým oceněním i důkazem, že dokázala během svého života ovlivnit mnoho lidí a inspirovat také mnoho žen. Bylo též oslavou a připomenutím Československa a naší novodobé historie. Slyšet amerického prezidenta Bidena zmiňovat její český původ a odkazovat na její přátelství s Václavem Havlem, jistě naplnilo hrdostí nejednoho z nás. Uznání se jí dostalo také od Billa a Hillary Clintonových, Baraka Obamy a řady dalších významných politiků. Zazněla krásná a silná slova. Nebyl to jen vzkaz jejím blízkým, demokratům, ale celé americké veřejnosti a světu. Za svobodu, demokracii se musí bojovat, nelze ji brát jako samozřejmost.
Madeleine zůstala aktivní do posledních chvíle. Varovala svět před novodobým fašismem, populismem a nacionalismem, uvědomovala si, co se odehrává nejen v USA. Cítila váhu okamžiku po vítězství Donalda Trumpa. Předvídala konflikt s Ruskem a veřejně kritizovala oslabení NATO.
I přes veškeré nasazení, kariéru a časové vytížení ale dokázala být také dobrou maminkou svým třem dcerám. Pokud jsem nezaslzela při projevech prezidentů, plně jsem se dojala a rozplakala s jejími dětmi. Alice, Katherine a Anne jsou zhruba v mém věku, také už mají své rodiny. Maminka je ale na světě jen jedna…
I ke mně byla Madeleine vždy přímá a vřelá. Ráda zpívala a tančila. Zpívaly jsme spolu několikrát Take Me Home Country Roads… oblečené v country jsme z legrace všem Američanům hlásily, že reprezentujeme Western Czechoslovakia. Měla přirozenou autoritu, dokázala vyjádřit podporu a dodat odvahu. Když jsme se neměly možnost vidět osobně, volala. Uměla šetřit časem i slovy, šla přímo k věci a měla připravené řešení či názor.
Madeleine jsem na Top ženy Česka několikrát zvala, bohužel covid a její příliš rychlý odchod zavinil, že už nestihla být naším hostem. Věřím, že by se jí tu líbilo a odjížděla by spokojená a s nadějí, že tu žijí úspěšné a odvážné ženy. Jsem také přesvědčená, že by s maximálním nasazením pomáhala Ukrajině a aktivovala veškeré zdroje, kontakty a možnosti k ukončení této války. Neustupovala zlu, uměla ho rozpoznat a popsat.
Vzpomínám na ni a moc mi chybí. Ale její práce, energie, myšlenky a texty budou žít dál. A jsou určitě velkou inspirací a příkladem. Nejen mě osobně, nejen ženám v Česku. Nám všem.
Michaela Bakala