Danuše Nerudová může za pět let klidně vyhrát

Je to stále důležité téma pro ženy, to sladění pracovního a rodinného života? Právě proto to stále téma je, my ženy nikdy nemůžeme pominout osobní stránku věci. Pořád plníme obě dvě role, pokud se rozhodneme mít rodinu. Jinak, letos velmi silný příběh je i u Danuše Nerudové, ač je samozřejmě všem známý. V roce 2022 na sebe díky prezidentské kampani upozornila asi nejviditelněji. Ne proto, že by byla první ženou, která o to usilovala, ale tím, že získala obrovskou šanci postoupit až do toho velkého finále. Byly momenty, kdy přeskočila i ostatní kandidáty v průzkumech.  Reálně tu šanci vyhrát podle mne měla, její příběh byl zajímavý, do kampaně zapojila svou rodinu, dokázala aktivizovat mladé voliče. Zároveň já k tomu dodávám, že se prezidentem člověk nestává během jednoho roku. Ta cesta je daleko delší, příprava začíná dříve. A proto mě nepřekvapilo, že i u nás na otázku, zda bude kandidovat znovu za pět let, říkala, že o tom vážně uvažuje, že pravděpodobně ano. Tam potom vidím velkou šanci. Jestliže pět let povede v klidu s touto zkušeností svoji kampaň, pak se její ta možnost samozřejmě mnohonásobně zvětšuje.

Vaše rodina je veřejně aktivní, má velký v společensko-politický vliv už dá se říci od devadesátých let. Byli byste třeba ochotní kandidaturu paní Nerudové nějak podporovat? Jestli si někdo myslí, že jako majitelé vydavatelství Economia máme nějaký zásadní vliv na obsah, tak se mýlí. Myslím, že se to během let projevilo, že novináři v rámci Economie a Respektu jsou nezávislí a nikdo jim nikdy neříkal, co mají psát. Funguje tam nezávislá Rada pro redakční nezávislost, složená z odborníků nejenom z Česka, ale i ze zahraničí, kteří by se pod nic špatného nepodepsali. Naše role je ochránit svobodná média, vychovávat a dávat prostor růst novinářům v dnešní době a v naší zemi, nelámat je, chtít, aby rostli, aby se dál vzdělávali, aby cítili, že opravdu mají zázemí a nemusí se bát psát otevřeně a brát si náročné případy, politická a hospodářská témata a kauzy. Myslím si, že jsme si svoji pozici vybudovali. Náš vliv bych viděla v tom, že chráníme část médií a část svobody v České republice.

Nemyslela jsem podporu paní Nerudové přes média, spíše přes finance či třeba vaše nadace. Já jsem se na tu případnou podporu Danuše Nerudové ptala proto, že kandidaturu Petra Pavla podpořilo hodně vlivných lidí v Česku. Hodně miliardářů nebo jinak vlivných lidí se k němu přihlásilo, jeho kampaň financovalo, je za ním takové rozšířené finanční i jiné zázemí. Zeptám se obecně. Je důležité, aby lidé, kteří nějaký vliv, ať už finanční nebo společenský, mají, se snažili takhle ovlivňovat politiku? Ano, myslím si, že politika potřebuje peníze a podnikatelé potřebují stabilní politické prostředí. To vedlo v roce 2010 Zdeňka Bakalu k tomu, aby otevřeně věnoval finance demokratické opozici (konkrétně šlo o ODS, TOP 09 a Věci veřejné, dohromady 28,5 milionu korun – pozn. red.) proti sociální demokracii v čele s panem Paroubkem, který rozjel drastické zadlužování naší země a populistickou kampaň v době, kdy právě v Česku a ve světě zuřila ekonomická krize. Můj muž se rozhodl, že do toho otevřeně a bez jakýchkoli podmínek vstoupí, a jestli to bylo díky tomu, že do toho takto vstoupil a dopadlo to tak, jak to dopadlo, že jsme neměli vládu s premiérem Paroubkem, který mu to jistě nikdy neodpustí, tak myslím, že to pro Českou republiku bylo dobře. Na pár let to přineslo něco jiného než pokračující vládu sociální demokracie.

Vaše rodina stála od začátku u vzniku Knihovny Václava Havla, která se stará o jeho myšlenkový odkaz. Je ten Havlův odkaz stále živý? Václav Havel byl symbolem i hybetelem politických změn u nás a ukazuje se, že jeho humanismus i v zahraniční politice se nám vrací. Mimo jiné volbou Petra Pavla, který se k němu také otevřeně hlásí, hlásí se k hodnotám pravdy, vrátil standartu na Hrad. Mně se to líbí, myslím si, že hodně lidí v průběhu posledních 10, 15, možná 20 let, začalo býti skeptickými nebo si mysleli, že už o těchto věcech nemusíme hovořit. Ono se naopak ukazuje, že opak je pravdou, vidíme pokusy Ruska o navrácení jeho pozice k velikosti a síle Sovětského svazu. Volila jsem Petra Pavla

Podpořili jste finančně v poslední době nějaké subjekty, ať už Petra Pavla, nebo v posledních parlamentních volbách vládnoucí koalici? Ne, posledním kandidátem, kterého jsme finančně podpořili, byl Karel Schwarzenberg, když kandidoval v roce 2013 na Hrad. A to nebylo žádnou tajností, opět jsme tak učinili velmi otevřeně. Jinak jde o podporu pouze volbou. Já jsem volila Petra Pavla na Modravě. Dostal můj hlas.

Čekáte, že se teď v Česku po prezidentských volbách změní politická situace? Naznačila jste, že to vypadá, že se kultivovala. Tím, že se prezident přihlásil k odkazu Václava Havla, vrátila se na Hrad standarta, hodnoty se vrátily do hry, znamená to pro činnost Knihovny Václava Havla nebo vaši činnost v Česku nějakou změnu? Určitě ne, protože to nebude stačit. Petr Pavel vyvolal obrovská očekávání, ale je pořád jen jedním z hráčů. Nemá výkonnou moc, tu v rukou drží vláda a zdá se, že je situace pořád rozbouřená. Opozice je silná, jestli ANO znovu postaví Andreje Babiše jako kandidáta na příštího premiéra... Teď se ale asi nemusíme obávat, že bychom měli na Hradě někoho, kdo by se choval protiústavně. Aspoň se mi to nezdá, že by zkoušel napínat strunu a pracoval skoro v neprospěch českého národa, to od Petra Pavla opravdu nečekám, proto jsem ho volila. To, že bude důstojně se svou paní reprezentovat naši zemi, to už vidím, že umí, a kdyby dělali jen toto jako svoji hlavní činnost, tak přinesou České republice obrovské body. Jenže období nebezpečí, manipulace a populismu nezmizelo volbou Petra Pavla. To není o jednom člověku na Hradě, to je na nás na všech. Na učitelích, na mladé generaci, aby se zajímala o to, jak funguje stát, a jak bychom tomu mohli napomoci. Když nepřijdou k volbám, zbavují se možnosti to ovlivnit a pak můžou nadávat, že to za ně rozhodli důchodci.

Vaše rodina je přece jen rozprostřena po několika kontinentech, po mnoha zemích. Proč je pro vás pořád důležité se takhle dívat na dění v České republice? Vaše děti už jsou hodně kosmopolitní, co vás tady pořád myšlenkově drží? Tam, kde je moje rodina, je můj domov, bez ohledu na to, v jaké zemi se nacházím; a v našem případě je rodina velmi mobilní. Ale zde mám kořeny, zde mám přátele, rodinu, lidi, se kterými jsem chodila do školy, co mě formovalo, moje názory, zkušenost před rokem 89. Maturovala jsem v roce 1989, mám štěstí, že si pamatuji levo i pravo, svobodu i totalitu. Dostala jsem díky tomu obrovské šance, protože člověk, kterému tehdy bylo 18, 19, 20, tak mohl vyrazit do světa a měl obrovské příležitosti, protože se společnost tak hluboce obměnila. Já jsem jich využila, není nic, co by mi uteklo nebo co jsem mohla udělat zásadně jinak. Myslím si, že všechno, co se tenkrát nabízelo, díky tomu, že jsem byla mladá a svobodná, tak jsem se pokusila naplnit. Odběhla jsem vám ale od otázky. Proč to děláme? Nevím, asi protože jsme pořád zůstali Češi, já už nic jiného v životě asi nebudu než Češka. Bez ohledu na to, kde budu žít, kde trávím více času nebo kde umřu.